.

Jižní Indie deník 2016


(9. 2. 2016 -25. 2. 2016)

Účastníci: Kamila a Milan
Měna: RS (indická drachma) = 0,45 Kč
Časový posun. + 4,5 hodiny

Tento rok jsme vymysleli jet opět do Indie, tentokrát jižní. Letenky jsme zakoupili s předstihem přímo z Prahy do Mumbaje s přestupem v Londýně za cenu cca. 13 000 Kč/ osobu.

9. 2.- 10. 2. 2016

Ráno jsme vyrazili autem z domova brzo, abychom byli již v 5.00 ve vesnici za letištěm, kde máme domluvené parkování na 16 dní za 700 Kč - což je dobrá cena. Paní nás vzala od auta přímo na letiště a vše jsme v pohodě zvládli.
V Londýně jsme měli na přestup jeden a půl hodiny, což není mnoho. Abychom přestoupili z terminálu 3 na terminál 5, museli jsme v areálu letiště jet dvakrát autobusem a jednou metrem - byla to dálka, ale zvládli jsme to. V Londýně je prý druhé největší letiště na světě.
Z Londýna to bylo osm hodin do Mumbaje - dříve se město jmenovalo Bombaj. Zde jsme čekali na letecký přípoj do Bengalůru. Letenku jsme měli koupenou z domova. Mumbaj má 20 mil. obyvatel.
Bengalůr má "jen" 9 mil. lidí a má nejmodernější letiště v Indii. Je zajímavé, že přírustek obyvatel je v tomto městě za posledních šest let - 4 miliony lidí!!! Je to supermoderní město plné zahraničních firem. My jsme tam ale pouze přestoupili na autobus. Povedlo se nám přímý spoj až do Mysore. Po necelých čtyřech hodinách jízdy autobusem jsme dorazili na centrální autobusové nádraží, kde jsme kousek odtud našli i slušný a levný hotel za 1000 Rs na dvě noci.
Také jsme vyměnili peníze a koupili jízdenku na další autobus (za 2 dni) do Hampi. Jede se tam přes město Hospet. Po dlouhé cestě jdeme spát a ráno vyrazíme do města.

11. 2. 2016

Včera jsme ještě večer zašli na večeři. K pití jsme si dali Colu a pivo, to mají celkem silné 8%. Stojí jako dvě levnější večeře. K jídlu jsme si dali Kamila mashrum mančurián s čapátí a já mashrum masala taky s plackami čapátí. Bylo to pálivé, ale dobré. Na Kamilu nějak zapomněli (nejsou zvyklí obsluhovat v hospodě ženy) a jídlo dostala až 45min. po mně. Měla křupavé smažené žampiony. (Obsloužili mně, až když obsloužili všechny muže, co přišli po mě.)
Ráno jsme si poleželi déle. Potom jsme si uvařili kafe a na pokoji posnídali. Před hotelem jsme vzali rikšu, který nás odvezl před Maharadžův palác. Šli jsme za 200 Rs/ osobu dovnitř. Bylo to tam moc hezké. Před 100 lety celý palác vyhořel a proto postavili na jeho místě nový. Bylo tam spousty zlata a různé výzdoby. Zajímavé je, že lustry byli vyráběny v Československu. Prošli jsme i zahrady. Při zpáteční cestě do hotelu jsme se toulali velikým trhem. Měli tam například spousty druhů banánů, mnoho zeleniny a ovoce, které jsme ani neznali. Koupili jsme si na pokoj melouna a colu. Je zde veliké vedro. Na večeři jsme šli do restaurace u autobusového nádraží. Já měl vegetariánské nudle a Kamila masalu. Také jsme dnes stihli v malém budhistickém chrámu meditaci - bylo to moc hezké. Na večer jsme si koupil do kornoutku z novin za 10 Rs čerstvě pražené buráky, ale moc nám nechutnali.

12. 2. 2016

Ráno jsme na pokoji posnídali hodně banánů - jsou fakt výborné. Sbalil jsme se a baťohy jsme nechali na recepci hotelu. Šli jsme na autobusové nádraží a našli jsme autobus, který jede na Čamundinu horu.
Na hoře, kam také vede 1000 schodů je poutní místo. Byli jsme i svědky obřadu, kde jsme si od ohně "okouřili" ruce a uklonili jsme se nějaké sošce bohyně. Vše bylo hodně emotivní. Potom jsme u kostelíku chvíli poseděli (meditovali), zde nám nějaká žena udělala barevnou tečku na čelo. Ještě jsme prošli několik kostelíků, které jsou součástí komplexu a nakonec jsme se vydali po schodech dolů zpět do města. Cestou jsme se zastavili u černého býka z monolitu. Tam jsme se také dohodli, že nás zbytek cesty vezmou autobusem se školním výletem. Byl to autobus plný indických chlapců (6-8 let). Jakmile jsme se rozjeli, jejich učitel pustil v autobuse přehrávač na plný pecky s jejich hity a všichni vyskočili ze sedaček a začali v uličce autobusu zpívat (řvát), skákat a přitom bouchali do stěn autobusu. Vybrali mně ať se také přidám, tak jsem se zapojil a řval s nimi .
Cestou jsme se zastavili v muzeu soch z písku. Při návratu do města jsme zašli na místní veliký trh. Ještě jsme se zastavili zameditovat si v budhistickém kostelíku, jako včera, ale místnost byla plná krys, tak nás to přešlo. Krysy se tam mají dobře, neb jí obětiny, které místní dávají božstvům.
Také jsme na chvíli poseděli v kavárně na výborné kávě. Navečer jsme si vyzvedli baťohy z recepce a chvíli jsme si užívali klidu v zahradě křesťanského kostelíka. Nakonec jsme dali večeři ve stejné hospodě jako včera. V obchodě jsme koupili lahvové víno, které nám pečlivě zabalili do tašky (jako v Americe), abychom ho mohli vypít na ulici. Pozdě večer jsme nasedli do autobusu, který byl super. Byl to tzv. "spící autobus". Byli v něm krásná měkká lehátka jako ve vlaku. Měli jsme dokonce "dvoulůžko" a dostali jsme i deku. Cesta utekla dobře.

13.2.2016

Ráno jsme autobusem po vydatném spánku dorazili do města Hampi. Když jsme zastavovali, již nahaněči s ubytováním naskakovali na autobus a viseli na okýnkách a řvali co nabízejí. Zvládli jsme to i bez nich a podle průvodce jsme se dali přívozem loďkou přes řeku k vybranému resortu. Byl moc hezký plný batůžkářů z celého světa. Zaplatili jsme si chatičku na dvě noci. Měla i koupelnu s teplou vodou. Stála 1000 Rs/noc. V restauraci jsme si dali snídani - vaječnou omeletu. Po sprše jsme vyrazili na obhlídku městečka. Jedná se o městečko, které bylo ve 14 století vrcholem hinduistické kultury. Potom, ale vše vyplenili muslimové. V 17. století měla celá oblast cca. 700 000 lidí. Nyní zde žije okolo 2 000 lidí. Je zde několik desítek kostelíků- hinduistických, různě zbořených. Do toho je všude "poházeno" mnoho několikatunových kamenů - krása! Navečer jsme se vrátili přívozem (za 10 RS/osobu) zpět do resortu. Dnes bylo přes 40°C. K večeři jsme si dali tofu masalu a vegetariánský thál. Vše super. Odpoledne jsme utekli před sluncem do tibetské kavárničky na lassí. Dali jsme si banánové a papayové. Také jsme zvládli koupit lístky na další autobus (zase spací) k moři ve státě Goa. Lístek stál 1000 Rs/osobu. Autobus pojede cca. 11 hodin. Také jsme koupili tibetské misky.

14. 2. 2016

Dnes jsme se probudili v 10.30. Spali jsme cca. 13 hodin v kuse. Asi jsme se potřebovali "dospat". Tak dnes je Valentýn - popřáli jsme si. Na oběd jsme šli do naší hospody, kde jsme si dali napůl nudlovou polévku a palačinku s kokosem a nutelou. Ven jsme vyrazili až po 14.30, kvůli velkému vedru. Přívozem jsme se dostali na druhou stranu řeky, kde jsme šli podél proudu za dalšími památkami. Došli jsme po několika bezejmenných, ale krásných templech až k známému Vithovu chrámu. Byl zde vstup 10 USD/ osobu a platil i na druhý klášter, ale 7 km vzdálený. Sám hlídač u vchodu uznal, že oba navštívit v jednom dni nezvládneme a významně na nás mrkal, že při našem odchodu něco "vymyslí". My jsme mezitím obešli krásný chrám, který je v seznamu UNESCO. Jsou zde dvě zajímavosti. První je na nádvoří replika vozu celá z kamene, který jezdil při oslavách. Ještě donedávna se tomu točili i kola, ale dnes je již zabetonovaný do země. Druhá zajímavost je v jednom chrámě součástí sloupů úzké sloupy z kamene, které jsou duté a po poklepání vydávali hezké tóny. V současnosti to lidé hodně omlátili, proto vše předvádí jen již průvodce. (Přesto jsme to zkusili, když jsme opustili areál a našli jsme vše volně přístupné a opravdu to dělalo tóny.) Při východu z chrámu nás očekával již hlídač a odvedl nás zpět k pokladně, kde nám vrátili zpět z 20 USD asi 8 USD ( lístky prodají asi ještě jednou ), nám tedy tímto pomohli. Před západem slunce jsme vylezli na Matanga horu, poblíž centra a tam počkali na západ slunce. Jelikož bylo obrovské vedro a hora vysoká, tak jsme si hodně "mákli", ale západ byl nádherný. Po západu jsme šli zpět k přívozu přes řeku, tam jsme zjistili, že se již dnes nepřeváží. Zde byl pouze převozník, který nám navrhl, že nás převeze v jeho historické skořápce (plavidlo, které se dříve používalo). Za to ale chtěl neskutečných 100 RS/ osobu ( cena přes den byla 10 RS/ osobu). Smlouvat se nedalo, protože on věděl, že mi na druhou stranu potřebujeme, protože tam máme naše ubytování. V našem resortu jsme si dali večeři - Kamila vegetariánské thálí a já vegetariánské nudle. Je Valentýn, tak také i pivo . Zítra se do 10.00 odhlásíme a odpoledne půjdeme po památkách, které jsme ještě nestihli. Večer potom je odjezd rikšou do městečka Hospet, odkud jede spací autobus do státu Goa k moři.

15. 2. 2016

Odhlásili jsme se, zaplatili jsme si snídani a čekali do oběda. Potom jsme vyrazili přes přívoz, kde po nás chtěl mimořádně navíc peníze za krosnu, jež jsme převáželi. Když jsem mu říkal, že to není normální platit za baťoh více, když jsme přijeli tak se nic neplatilo. On mi s úsměvem řekl historickou větu: "Ano to není normální - to je Indie" .
V Hampi jsme si nechali v kanceláři, kde jsme kupovali jízdenky baťohy a autobusem jsme vyrazili do vedlejšího městečka (autobus 14 Rs/osobu oproti rikši 250 Rs). Zde jsme došli k muzeu, ale chtěli za 2 lidi 500 Rs - tak jsme tam nešli. Dali jsme si kafe s mlékem, ale raději jsme ho nedopili, když nás čeká noční přejezd autobusem. (Kvůli mléku.) Potom jsme vyrazili po památkách, navštívili jsme Mahanavami Dibba (Dům vítězství), ten byl postaven na památku úspěšného tažení Urísy. Stavba má pyramidový tvar a pravděpodobně ze shora sledoval panovník zápasy a přehlídky. Potom jsme si prohlédli Královské lázně. Což je krásná čtvercová stavba, kde byl uvnitř bazén se zabudovanými slunečníky. Zde odpočívali a koupali se členové královské rodiny.
Vrátili jsme se autobusem zpět do Hampi pro baťohy a dalším autobusem jsme jeli do města Hospet (13 km od Hampi). Zde jsme nesehnali vůbec nic k jídlo, jelikož město bylo celkem špinavé a hospody pouze pro místní s pochybným jídlem. Tak jsme si koupili alespoň zabalené placky a buchty, colu a vodu. Město bylo opravdu hnusné. V 19.00 jsme vyjeli spacím autobusem směr k moři.

16. 2 2016

Po deseti hodinách divoké jízdy (i jsme píchli) jsme dorazili do Canacona (Chaudi). Jelikož bylo po 5.00 hodině ranní, měli rikšové snadnou úlohu smlouvání (my jsme potřebovali je ). Tak jsme jeli 3 km za 150 Rs. ( Byla tma a po vystoupení z autobusu jsme nevěděli kam jít.) Vysadili nás u pláže, kde nás odchytili dva chlápci a na motorkách nás vzali na ubytování . Máme chatičku v centru osady i s koupelnou za 500 Rs/noc. Má i malou terasu s křesílky. Ještě jsme si čtyři hodiny dospali a šli se podívat k moři. Krása - je teplé určitě přes 30°C.
Dali jsme si snídaňooběd - omeletu žampionovou a sýrovou, čaj a kafe. Přes wifinu jsme napsali zprávy domu. Je zde krásně - ráj na zemi. Odpoledne jsme byli na pláži. Voda je krásná, jsme tam naloženi několik hodin. Před sluncem jsme se schovali v plážové hospodě. Dali jsme si já pivo a Kamila lasí. Večer jsme šli do stejné hospody jako ráno (měli tam wifi). Dali jsme jídlo, já žampiony a grilovaná zelenina a hranolky a Kamila tofu masala. Potom jsme se šli projít na pláž. Nakonec jsme si koupili na pokoj plechovku piva za 70 Rs a pálenku z kešu oříšků (Feni). Ta pálenka je jejich tradiční výrobek a je to jediný stát v Indii, kde se smí pálit a také kde se smí pouze prodávat. K pití jsme ještě koupili kešu oříšky, které jsou zde výborné. Na pokoji jsme vše snědli a vypili. V noci tady chodí mnoho toulavých psů, celé smečky, které mezi sebou bojují o přežití. Přes den na sluníčku jen líně leží. Štěkot v noci byl strašidelný. Ve sprše jsme také zašlápli obrovského brouka, šel z něj až strach. Všude zde používáme moskytiéru.

17. 2. 2016

Ráno jsme se povalovali. Potom jsme šli do plážové restaurace na snídani. Dali jsme si sýrovou omeletu a banánovou palačinku s kafem a čajem. Potom jsme šli do moře, kde jsme si užívali teplou vodu (prostě únor ). Přes oběd jsme raději utekli před sluncem do naší chatičky. Od rána nám nešla elektřina. Nakonec jí zapnuli odpoledne, tak jsme vše dali dobít. V chatičce jsme oba usnuli. Odpoledne jsme šli zpět na pláž a byla opět "koupačka". Na večer jsme dali sprchu a šli jsme na večeři. Kamila toužila po thálí, tak jsme hledali hospodu, kde to měli. Nakonec jsme našli, ale thálí prý nebylo nic moc. Já měl nudle se zeleninou a samozřejmě pivíčko. Nakonec jsme koupili s předstihem lístky zpět do Mumbaje (spací autobus za 750 Rs/osobu). Také jsme již nakoupili dárky domu kešu oříšky a pálenku Feni.

18. 2. 2016

Ráno jsme stávali po 9.00 hodině. Udělali jsme si kafe a potom jsme vyrazili na pláž. Vydali jsme se na druhou stranu než včera. V plážové hospodě jsme si dali snídani: banánovou palačinku a "žampionosýrovou" omeletu. Potom jsme pokračovali dál po pláži, až jsme našli malou zastrčenou plážičku, kde jsme se sami koupali. Na oběd jsme šli raději až do naší chatičky (je vedro). Cestou jsme si koupili melouna, kterého jsme snědli na terase. Také jsme již zaplatili toto bydlení (3x 500 Rs). Po odpočinku v chatičce, když nebylo již tak velké vedro jsme šli zpět na pláž na koupání. Voda byla zase o něco teplejší, prý 34°C. Navečer když jsme již byli zpět na terase naší chatičky, tak začalo zajímavé "šou". Kluci s panem domácím u naší chatičky shazovali kokosy z palmy. Jeden kluk vylezl až nahoru vysoké palmy a shazoval jim to dolu. Jedním kokosem dokonce úspěšně prorazil i střechu vedlejší terasy. Potom je napadlo, že kokosy budou chytat do rozložené deky. Byla sranda je pozorovat. Dokonce jsme od nich dostali jeden ořech. Osekali nám ho mačetou a otevřeli. Mléko jsme vypili a vnitřek vydlabali - byl výborný, tvrdý jako naše vánoční. Ještě zde prodávají kokosy s mlékem uvnitř, které mají měkkou skořápku, vnitřek se nejí. Ty se pijí brčkem.
Večer jsme šli na večeři, která byla opět výborná. Já nějakou špenátovou omáčku a sýr a rýži a Kamila pálivou omáčku s rýží. Maso zde vůbec nejíme a nechybí nám. Večer Kamila sbalila věci a ráno vyrážíme dál.

19. 2. 2016 

Vstali jsme okolo 8.00 hodiny, udělali čaj a kávu. Dobalili jsme zbytek věcí a opustili chatičku. Na zastávce jsme se seznámili s Japonkou. Doma přes léto prý prodává (vaří) ve stánku na různých festivalech a přes zimu cestuje. V Indii je sama, je zde již dva měsíce. Také je zde podruhé (před 9 lety byla v Nepálu). Dali jsme jí české hašlerky a ona nám umeboši švestičku - byla výborná. Jeli jsme dvě hodiny do Margoa (50 Rs/osobu) na autobusové nádraží. Zde jsme pokračovali autobusem do Benaulinu. Cesta byla krátká cca.10km a stála 10 Rs. Zde jsme našli další ubytování, kousek od moře. Ubytování je "luxus" ve zděném domě a máme dokonce na pokoji skříň s trezorem. Je zde hodně důchodců z Německa a z Rakouska. Cena je super 400 Rs/noc. Vybalili jsme si věci a šli okouknout pláž. Mezi naším ubytováním a pláží je asi 500 m pole.
Na pláži jsme dali "snídaňooběd" - zeleninovou polévku a palačinku s banánem a medem. Potom jsme šli do moře. Oproti minulém místu jsou zde velké vlny i přes 2,5m. Tak jsme se pěkně vyblbli. Přes poledne jsme se šli schovat před sluncem, které hodně pálí na pokoj. Všude na pláži jsou vidět potetovaní starý Němci, kteří zde tráví zimu. Podle opálení jsou zde již několik měsíců. Po 17.00 hodině jsme se vydali směrem do centra, až jsme došli na centrální pláž. Tady jsme počkali na západ slunce - opět krásný. Na večeři jsme šli do plážové restaurace. Dali jsme si zeleninové rizoto a lazaně se špenátem a sýrem. Také samozřejmě pivečko. Vše za 500 Rs. Měli wifi, tak jsme napsali všem zprávy domu a šli jsme spát. Toto městečko je úplně jiné než minulé místo, tam bylo více chatiček na kůlech, více dredařů, menší pláže a více uvolněnosti. Bylo tam také více Izraelců. Zde jsou domy a hotelové komplexy, které se dál budují. Jsou zde zmiňovaní němečtí důchodci a rodiny s dětmi, hlavně z Ruska. Také ceny jsou zde v hospodách mírně větší. Koupání bylo lepší na prvním místě, zde jsou větší vlny.

20. 2. 2016

Ráno jsme se probudili již před 8.00. Dali jsme si kafe a čaj na pokoji. Potom jsme šli do města. Tam jsme si k snídani koupili výborné čerstvé pečivo plněné zeleninou v jejich vyhlášeném pekařství na rohu ulice (obklopené celý den turisty). Bylo to z listového těsta a stálo 30 Rs/kus. Každý jsme snědli dva kusy a byli jsme přejedeni. Potom jsme se vrátili na pláž, kde jsme si užívali obrovské vlny. Přes poledne jsme v pokojíku dali sprchu a odpočívali jsme ve stínu na terase. Odpoledne byla opět pláž, zde jsme ve stínu dali v hospodě pivo a banánové lasí. A opět vlny . Na večeři jsme šli kousek od našeho bydlení na roh do hospody, kde jsme si dali masala, rýži a placky čapati. Samozřejmě pivíčko, vše celkem za 500 Rs. Nakoupili jsme nějaké koření v obchodě. Zde jsou ceny již natištěné na obalu, takže člověk nemusí smlouvat a ví, co co stojí. Jeden postřeh: v Indii mají asi problém s odvozem odpadu. Řeší to tak, že zametou bordel na hromádky a ty zapálí. Neustále se tak prochází okolo doutnajících hromádek. Toto se děje jak na vesnicích, tak ve městech a to jak ve dne, tak v noci. Také nás překvapilo, že za celou dobu našeho pobytu jsme nepotkali jediného Čecha nebo Slováka, jen jednu rodinu z Polska.

21. 2. 2016

Zase jsme se probudili okolo 8.00 hodiny. Dali jsme si na pokoji kafíčko a dlouho se váleli. Potom jsme vyrazili do města koupit dárky dětem. Vymysleli jsme, že jim koupíme tibetské misky. Kamila si také koupila nové šaty. Opět jsme navštívili populární pekárnu, kde jsme si koupili výborný česnekový chléb. Také jsme si na pokoj koupili trs banánů. Byli malé, ale výborné za 50 Rs. Dokoupili jsme plastovou lahev pálenky Feni 0,75 l za 120Rs. Je dvakrát destilovaná a silnější než ta poslední. Na pokoji jsme udělali hostinu, také jsme vyzkoušeli zda tibetské misky dobře hrají a zda jsme je koupili dobře. Děti budou mít radost . Odpoledne jsme šli opět k moři dovádět do velikých vln. Na večeři jsme šli do centra, vybrali jsme restauraci s plno načesanými číšníky, s příbory snad ze stříbra. Ale wifi jim nefungovala a jídla bylo málo. Cestou na pokoj jsme dokoupili datle a sezamovou tyčinku a na terase jsme se dojedli.

22. 2. 2016

Ráno jsme posnídali banány a kafíčko na pokoji a šli opět do vln . Vlny byli dnes obrovské a celkem nás to i utahalo. Na oběd jsme šli do již vyzkoušené hospody na rohu blízko našeho ubytování. Dali jsme si krémovou žampionovou polévku a zeleninové nudle - celkem jsme se nacpali. Po poledním spánku jsme šli naposled k moři. Večeři jsme dali na pláži v restauraci, já měl jako obvykle vegetariánské nudle a Kamila indickou omáčku a placky čapati. Prý to bylo hodně mastné. Ještě, že máme s sebou slivovici od Břéti . Dnes byl úplněk, o to romantické to bylo večer na pláži. Poslední noc u moře .23.2.2016
Po poslední noci zde, jsem došel koupit vodu a udělali jsme zde poslední kafe a čaj. Postupně jsme si zabalili věci, dali sprchu a vyrazili na autobus do Margao. Zde jsme nechali baťohy v nějaké přechlazené cestovní kanceláři a vydali jsme se autobusem do centra na trh. Ten jsme si prošli a koupili jsme si na cestu do autobusu velkou coca-colu a velký trs malých banánů. Vyzvedli jsme si naše baťohy a šli na autobusové nádraží na náš autobus. Před odjezdem nám řekli, že náš autobus nejede a že místo toho můžeme jet lepším s klimatizací. Tento bonus jsme si "užili", protože celou noc byla v autobuse strašná zima. Lehátka jsme měli úplně vzadu, kde to ohromně skákalo. Byla to strašná jízda, kde jsme se moc nevyspali. Po 14 hodinách jízdy jsme dorazili do Mumbaje. Horší jízdu autobusem jsme ještě nezažili!!!

24. 2. 2016

Ráno jsme přijeli do Mumbaje. Autobus nás vyložil v nějaké čtvrti na kraji města, přejet to 20 milionové město je cca.130 km! Jeli jsme strašným vlakem, (když k nám přijížděl viděli jsme jen velkou kouli ověšenou lidmi). Do vlaku nás to "vcuclo" ani nevím jak. Takto "bez držení" jsme jeli cca.30km. Potom jsme ještě jeli busem do čtvrti Colaba (oblíbené místo batůžkářů). Zde jsme celkem dlouho hledali hotel, jelikož ceny jsou zde na indické poměry vysoké. Nakonec po úmorném hledání jsme našli za 1500 Rs/noc i s televizí. Dali jsme sprchu a slivovici a šli za památkami. Po chvíli jsme našli známý hotel "Taj Mahal" a "Bránu Indie". Tu nechali postavit v roce 1941 na počest návštěvy krále Jiřího IV. Z tohoto místa také odplouvali poslední koloniální angličtí vojáci v roce 1948. Hotel Taj Mahal nechal postavit indický podnikatel, průmyslník J.N. Tata (vlastník několika automobilek např. i Jaguáru), když ho jako mladého nechtěli pustit do hotelu, který byl v tu dobu pouze pro bílé. Když byl poté bohatý nechal postavit tento krásný hotel. Zastavili jsme se na polévku ve známé restauraci Leopold a po procházce jsme si koupili na pokoj pivo a šli se dospat po té strašné noci v přemrzlém autobuse. Na večeři jsme zašli k Mc Donaldu, abychom vyzkoušeli, jak to vaří v Indii. Dali jsme si hranolky a zeleninovou taštičku (u nás je s jablky nebo višněmi). Bylo to dobré. Cestou na pokoj jsme ještě dokoupili poslední dárky domu a šli spát. Na recepci jsme si ještě zaplatili taxík na ráno na letiště za 660 Rs. V 7.00 vyrážíme.

25. 2. 2016

Ráno nás vzbudil budík, sbalili jsme a šli na recepci, kde byl již připravený objednaný taxík. Ten nás hodil na letiště cca. 40 km. Na letišti jsme posnídali banány a dali si za poslední peníze v letištním bistru luxusní kávu a hranolky. Po deseti hodinách letu, kdy jsme dostali dvě obrovská jídla jsme přistály na letišti v Londýně. Tam jsme se velmi slušným během a kousek autobusem přesunuli na terminál 3. Zde jsme okamžitě nastoupili do letadla a za dvě hodiny jsme byli v Praze. Zde jsme zjistili, že mají již hlášeno, že baťoh, který měla Kamila zůstal v Londýně a že ho přivezou druhý den až na Ohrazenici, (což také dodrželi). Na letišti jsme zavolali paní, u které jsme parkovali naše auto, ta nás k němu odvezla a my jsme vyrazili k domovu. Zde již čekala Eliška. Chvíli jsme probírali zážitky a potom šli spát.
Tak skončila naše další cesta do Indie. Cestou jsme jednou letěli vnitrostátním indickým letadlem cca. 1 500 km a zbytek cca. 2 500 km jsme jeli autobusem a vlaky. Utratili jsme dohromady v Indii v přepočtu cca. 12 500 Kč. Celá cesta se vydařila a moc se nám líbila.
A jaký bude cíl další cesty? To uvidíme..........