.

Srí Lanka cestopis 2017


( 5.3. - 21.3.)
Účastníci: Kamila a Milan Polákovi
Měna: 1 LKR (Srilanská rupie) = 0,15 Kč
Čas: posun + 4,5 hod.

Pro tento rok jsme vybrali cestu s batohem na Srí Lanku.
Po zakoupení knihy - průvodce a letenek Mnichov- Oman - Colombo, jsme cestu začali 5. března.


5. 3. 2017

Náš další výlet s batohem je na Srí Lanku.
Letenky jsme sehnali s tří měsíčním předstihem za 11 500 Kč. Odlet byl z Mnichova, což jsme si již 2x vyzkoušeli.
Parkování v Mnichově jsem sehnal přes net asi 10 km za městem s odvozem na i z letiště (jako to funguje v Praze) za skvělých 63 EUR na 17 dní.
5. března jsme vyjeli hned po obědě. Chtěli jsme se cestou na hranicích na Rozvadově zastavit v muzeu totality, ale měli do dubna zavřeno. Tak jsme si alespoň v Německu prošli městečko, kde jsme parkovali. Překvapilo nás, kolik lidí bylo na procházce v centru a jaká tam panovala klidná a příjemná atmosféra. Všude čisto a klid.
Když nás odváželi z parkoviště, tak jsme se v mikrobuse seznámili s lidmi, co jeli s námi. Byl to manželský pár cca. 60 let původně z Chebu a nyní jsou pátý rok ve Švýcarsku. Také hodně cestují a nyní jeli do Vietnamu. Vyměnili jsme si kontakty, protože bychom možná za rok tam chtěli také jet.
Let byl v pohodě. Letěli jsme do Muscatu v Ománu, tam jsme čekali pět hodin na spoj, kterým jsme za 4,5 hodiny přistáli v Colombu na Srí Lance.
Vyplnili jsme si vízum (měli jsme ho zaplacené z Čech za 35 USD/ osobu). Také jsme si vyměnili peníze a před letištěm jsme si vzali tuk- tuk. Ten nás až na druhý pokus zavezl před objednaný penzion. Nejdříve chtěl za cestu 400 LKR a potom chtěl doplatit ještě příplatek 200 LKR, že to bylo daleko. Tak jsme mu dali 100 LKR, abychom ho nerozmazlovali. Ubytování na přespání stačilo, domácí narychlo (objednáno z Čech přes Bookong za 10 USD/ noc) uklidila asi jejich ložnici. Koupelna byla společná. V pokoje je větrák a okno do kuchyně - na přespání to stačí a ráno razíme dále.
P. S. U letiště jsme se ptali vojáka (policisty) kolik km to je do Negomba (,kde jsme tuto noc spali). Dlouho přemýšlel a potom řekl, že neví. Bylo to 5 km .
Již v několika zemích jsme se setkali, že lidi neumějí odhadnout vzdálenost. 


7. 3. 2017

Ráno jsme vstali až po 9. hodině. Potřebovali jsme se dospat. Snídani jsme dojedli ještě z Čech připravenou. Domácí nám udělali kávu a koláč. Chvíli se s námi bavili. Paní říkala, že je stejně stará jako my i když vypadala jako babička. 
Po snídani se dobalili a pan domácí nás odvedl na zastávku a zastavil nám autobus (ten správný), který jel přímo do Anuradhapury. Jeli jsme tam pět hodin a jízdenka stála 300 LKR/ osobu (50 Kč).
Autobus nás vysadil na novém autobusovém nádraží. Poblíž jsme si našli (podle průvodce) hotel, ale tam nám řekli, že je plno a odvezli nás tuk tukem o 1 km dál, kde měli druhý hotel. Ubytování je na poměry luxusní a stojí 3000 LKR/ noc (500 Kč).
Chtěli jsme si udělat krátký výlet, ale začalo pršet, tak jsme dali sprchu a objednali jsme si na ráno na 7 hodin půjčení jízdních kol na celý den (400 LKR/ kolo/ den). Máme naplánovaný výlet do starého města plného památek.
Večer jsme šli něco nakoupit a také do hospody na večeři. Cestou jsme opět zmokli, tak jsme se schovali do stánku s banány. Než přestalo pršet tak jsme čtyři banány (malé) snědli. Nakoupili jsme vodu a coca-colu a šli do místní hospůdky. Tam jsme potkali čechy a mezi nimi byl důchodce z Milanové práce. Byl zde také s batohem. Svět je malý!!! Dali jsme si rýži se zeleninou a nudle se zeleninou - vše za 350 LKR (60 Kč). Na pokoj jsme si koupili místní pivo 750 ml za 380 LKR. Bylo celkem dobré a bylo silné 8,8%!.


8. 3. 2017

V noci jsme se nevyspali. Kamila okolo půlnoci cítila šimrání na noze a ejhle štěnice! Byla veliká tak 5-6 cm. Chytili jsme jí a vyhodili z balkonu. Celou noc bylo obrovské vedro.
Ráno jsme vstali v 6.30 hod a vyrazili na kole na výlet po památkách starého města Andradhapury. Cestou jsme se zastavili na snídani. Dali jsme si trs banánů.
Ve starém městě jsme zakoupili vstupenky do památek za 25 USD/ osobu!!! Domorodci platí 35x méně!! Chvíli jsme proseděli u Budhova stromu. Je to nejstarší strom člověkem zasazený na světě. Je to odnož z Budhova stromu, (kde procitl) z Bodgay z Indie, kde jsme byli při první cestě do Indie.
Dále jsme byli v dagobě Ruvanvelisaya, kterou obklopuje zeď se stovkami kamenných slonů. Dále jsme viděli měsíční kámen, který byl v klášterní škole z 9. století. Nejjemněji opracovaný kámen a na něm je vytesána spousta zvířat. Také jsme byli u sochy sedícího Budhy, která je považována za nejhezčí sochu na Srí Lance. Krásná byla dagoba Jetavanarama. Původně vysoká 120 m. Nyní má 70 m. Byla postavena v 3. století a v té době byla po pyramidách v Egyptě nejvyšší stavbou na světě. Je postavena z 90 milionů cihel a není dutá.
Výlet se podařil, ale kola byla dost "jetá", u Milanového kola bylo skřívané zadní kolo a proto padal neustále řetěz, asi 15x . Kola jsme si vyměnili (Kamila je lehčí) a takto jsme to zvládli až do hotelu. Zde nám cenu pronájmu jednoho kola vrátili. Celý den bylo obrovské vedro a spálili jsme se od sluníčka hlavně ruce u řídítek.
Večer jsme šli do stejné hospody jako včera. Kuchař nás poznal a že nám uvaří jejich specialitu. Do malých mističek nalil těsto z kokosového mléka. Jen slabou vrstvu po stěnách a upekl takovou mističku. Když dělal další tak na dno ještě klepl vajíčko. Bylo to dobré. Kamila měla stále chuť na zeleninu a on jakoby jí slyšel, tak přinesl na talíři vařenou zeleninu (mrkev, brambor, celý česnek, zelí a vejce). Bylo to výborné. Opět jsme platili za oba dohromady cca. 50Kč.
Na pokoj jsme koupili vodu a celého malého melouna. Zbytek večera jsme vegetili na balkoně.


9. 3. 2017

Ráno jsme opět vstali brzy, než budou velká vedra. Vyrazili jsme autobusem s "místňákama" do Mihintale (13 km).
Je zde chrámový komplex, ke kterému vede 1843 schodů. Nahoře tam byla krásná dagoba, strom Budhy, a vyhlídka na skále. Výstup byl zajímavý lemovaný zábradlím, ale celkem to klouzalo. Kolem 11. hodiny již začalo být veliké vedro, tak jsme se vrátili zpět do hotelu.
Dali jsme si sprchu, sbalili se a po zaplacení vyrazili na autobusové nádraží. S místními jsme autobusem přejeli na staré autobusové nádraží, tam nás odchytl nahaněč do klimatizovaného minibusu, kterým jsme se dopravili do města Dambula (1000 LKR - platilo se i za baťohy).
Když jsme tam vystoupili, tak to opravdu hodně hřálo bylo hodně přes 40°C. Našli jsme ubytování v zahradě, hezké za 2500 LKR/ noc. Dali jsme sprchu a vyrazili na místní jeskynní chrámy. I když bylo již po 16.00 hodině, tak bylo stále velké vedro. K jeskyním vedlo mnoho schodů, až nahoře nám sdělili, že jsme si měli koupit lístky dole, tak jsem se musel pro ně vrátit zpět. Byl jsem úplně propocený.
Ale stálo to za to, jeskynní chrámy byli velice zachovalé s krásnými freskami uvnitř. Také jsme přivítali chládek, který v nich byl. Když jsme se vrátili dolů, tak jsme vyrazili na večeři do města. Dali jsme si rýži a kari, jedno z jídel, které se zde jí s různými obměnami a pivo Leon.
Abychom se dorazili, koupili jsme si různé druhy ovoce. Paní nám dávala ochutnat a říkala, jak se jmenují a jak se jedí. Výborné byli červené banány, mango a takové kulaté plody jako citron a uvnitř to mělo takový rosol, který se vypil a měl chuť jako ananas - nevíme, jak se to jmenovalo.


10. 3. 2017

Ráno, jsme vstali již v 5.30 hod. abychom vyrazili již v 6.00. Vedle bydlel pár z Prahy, tak jsme se domluvili, že pojedeme autobusem společně. Na autobusovém nádraží nás odchytil tuk tukář, že žádný autobus nejede a že pojede až za tři hodiny. Že nás tam vezme tuk tukem za 800 LKR. Když to dořekl, tak se objevil autobus. Tuk tukář nakopl svůj stroj a raději zmizel . My jsme jeli autobusem za 30 LKR/ osobu (oproti 800 LKR).
Dorazili jsme pod Lví skálu, největší památku Srí Lanky. Zaplatili jsme vstup 30 USD/ osobu!!!! Opět jako všechny vstupy zde, pro cizince předražené.
Na výstup na horu vedlo spoustu schodů a žebříků. V tom vedru byl výstup celkem náročný. Několik turistů to i vzdalo. Námaha stála za to. Nahoře to bylo krásné. Překrásné výhledy a i celé zbytky stavby na vrchu této stolové hory byly zajímavé. Byla zde i nádrž na vodu z řezané skály. Pravděpodobně se jedná o stavby nějaké zaniklé generace.
Po skálou jsme navštívili hezké muzeum, kde byl model, jak asi vše dříve vypadalo. Byly zde i fotky z objevení celé stavby v roce 1898. Zpátky jsme se vrátili do Dambuly autobusem, dali jsme si nudle se zeleninou a každý svůj kokos na osvěžení.
V ubytování jsme si vyzvedli své batohy a paní nám poradila, že poblíž jejich ubytování staví autobus, který jede do Kandy, kam jsme měli dále namířeno. Po třech hodinách jízdy, jsme dorazili na autobusové nádraží v Kandy. Kousek bylo vlakové nádraží, kde jsme se zeptali na lístky na velmi oblíbený vlak do čajových plantáží. Řekli nám, že 1. třída je vyprodána a 2.- 3. třída se může koupit až těsně před odjezdem.
Před vlakovým nádraží nás odchytil člověk s dodávkou, že nám ukáže v Kandy ubytování. Odvezl nás kousek od nádraží, kde jsme se u něj ubytovali v Holiday centrum (2000 LKR/ noc). Kamila přeprala špinavé prádlo a pověsili jsme ho na střechu hotelu. Mezitím pěkně sprchlo, tak se alespoň hezky ochladilo. Na večeři jsme šli do vyhlášené (z průvodce) muslimské restaurace. Výborně tam vařili, dali jsme si kabul s vajíčkem a Kamila taštičku se zeleninou. Slušně jsme se tam přejedli. I s vodou to stálo 800 LKR (130 Kč). Cestou do ubytování jsme si koupili vodu a banány na zítřek na snídani. V ubytování byli Češi z Českých Budějovic, tak jsme si chvíli sdělovali zážitky. Byla to dcera s rodiči a se svým synem co pracuje v Dubai, kde ho cestou vyzvedli.


11. 3. 2017

Ráno jsme vstali v šest hodin a po snídani (banány) vyrážíme na autobus do sloního sirotčince. Jeli jsme autobusem, až na křižovatku (4 km od sirotčince) za 56 LKR. Zde jsme již vzali tuktuka, který za 100 LKR nás odvezl až před sirotčinec. Dle průvodce jsme zvolili méně známý (hlavně bez turistů) a proto i hezčí sirotčinec s pouze osmi slony. Nebylo to moc komerční, šli jsme s ním k vodě, kde jsme si slona mohli umýt a vydrbat kokosovým ořechem. Bylo to fajn.
Potom jsme ještě navštívili bylinkovou zahradu, kde nás nějaký student prováděl a ukazoval, jak se co jmenuje a co se z toho vyrábí. Vstup byl zdarma a na konci očekávají, že si něco člověk koupí. Koupili jsme si extrakt z vanilky usmlouvaný z 1700 LKR na 1000 LKR. Také nás tam namasírovali a pomazali různými bylinkami.
Potom jsme sedli na autobus a s jedním přestupem jsme se vrátili zpět do Kandy. Zastavili jsme se v našem ubytování a sebrali jsme suché prádlo ze střechy (ještě že tak, protože na večer opět sprchlo). Vyrazili jsme do Královského paláce, kde je prý v pěti v sobě zavřených skříňkách Budhův zub. Je to hodně významné posvátné místo pro budhisty. Chvíli jsme tam pobyli a nasávali atmosféru. Potom jsme šli na večeři opět do výborné muslimské restaurace jako včera. Po večeři jsme si na pokoj koupili colu a dva malé melouny.


12. 3. 2017

Ráno jsme vstali zase okolo šesté hodiny. Sbalili jsme si věci, dali rychlé studené kafe a vyrazili na vyhlášený vlak do čajových plantáží. U pokladny nám řekli, že lístky začnou prodávat až v osm hodin, do té doby se vytvořila řádná fronta bělochů - cestovatelů. Ještě jsme si koupili do vlaku banány a pečivo. V osm jsme koupili lístky do 2. třídy (230 LKR/ osobu) a šli jsme si sednout na peron, který se slušně začal plnit bělochy.
Vlak přijel úplně plný místními lidmi a do něj jsme se měli všichni vsoukat. I když jsme nevěřili, že to dokážeme, tak to klaplo. Bohužel jsme se navzájem ztratili a několika SMS jsme se ve vlaku po 1,5 hodině vzájemně našli. Postupně během jízdy jsme se i dopracovali, že jsme si i sedli. Po šesti hodinách jsme dorazili do města Haputale.
Dle průvodce jsme našli hotel Sri Lak View Holiday Inn (1500 LKR/ noc). Zašli jsme k místňákům na večeři a zpět na pokoj. Cestou jsme řádně zmokli. Město je poměrně vysoko 1600 m.n.m.
Každé odpoledne zde je velký slejvák.
Vstup Kamily do deníku: "po 30. letech manželství jsem zjistila, že Milan nemá rád deštník nebo pláštěnku. Trochu to vše komplikuje, když zde stále prší ".
Celé městečko Haputale je celkem ušmudlané a je zde problém najít ,,slušnou" hospodu na jídlo. Na hlavní ulici jsou obchůdky spíše pro místní. Chtěli jsme si koupit na snídani banány, ale měli pouze ošklivé atd. Jak vždy prší, tak máme i na pokoji vše navlhlé. Některé věci jsme si sušili naším malým fénem.


13. 3. 2017

Ráno jsme vstali opět v šest hodin a po studeným kafi jsem vyrazili na autobus. Nakonec jsme, ale vzali tuk tuk, který za 400 LKR nás vzal až k továrně Dambatenne Tea Factory na zpracování čaje, od které jsme začali náš výstup čajovými plantážemi k vyhlídce Sira Liptna.
Po 7,5 km stálého stoupání jsme dorazili až na vrchol, kde byla soch (z plastu) Sira Liptona. Byli zde krásné výhledy. Cestou jsme potkali trhačky čaje. Mají na čele pověšený pytel, do kterého házejí natrhané lístky čaje. Za celý den namáhavé práci si vydělají 8 EUR.
Při zpáteční cestě z vyhlídky jsme si prohlídli i zmiňovanou továrnu na zpracování čaje, kde nám průvodce vysvětlil celý průběh zpracování čaje. Přímo v praxi.
Zpět do Haputale jsme se vrátili autobusem za 28 LKR/ osobu. Byla to strašná jízda, v úzkých silničkách plných zatáček ve svahu jel řidič jako blázen s otevřenými dveřmi, báli jsme se, že vypadneme ven!!
Ve městě jsme si dali k obědu na půl kari s rýží a také jsme si koupili plněné taštičky na pokoj. Po obědě jsme šli na chvíli spát.
Hodně zde potkáváme Čechy.
Dnes jsme podcenili vliv sluníčka v takto velké nadmořské výšce. Celkem jsme se spálili, i když bylo podle nás pod mrakem. Po zdravém spánku jsme šli do restaurace našeho hotelu na "čaj o páté". Také jsme poslali domu zprávy a fotky. Na večeři jsme šli také do našeho hotelu, protože opět pršelo a nechtěli jsme moknout. Kamila si dala Sri Lanskou omeletu a já omeletu s česnekem, byly výborné. Jdeme brzo spát, protože ráno brzo stáváme, ať stihneme výlet, než bude zase pršet.


14. 3. 2017

Ráno jsme vstali již v 5.30, ale vše jsme přehodnotili a spali až do 7.30 hod.
Uděláme dnes jeden výlet a to na největší vodopád na Srí Lance Bambarakanda. Měří 240 m!!!
Snídani jsme si koupili v pekárně u zastávky (taštičky plněné marmeládou) a ani jsme je nedojedli a již jel autobus. Za 36 LKR/ osobu jsme jeli 14 km, kde nám na požádání na rozcestí autobusák zastavil. Tam jsme vzali tuk tuka, který nás za 600 LKR vzal 5 km k vodopádům. Hodinu na nás počkal a vzal nás zpět na rozcestí. Vodopád byl překrásný a i teklo hodně vody.
Zpátky do Haputale jsme se vrátili opět autobusem. Tam jsme si dali v hospodě výborný čaj a ochutnávali jsme jejich plněné taštičky. Obvzláště se zeleninou (pálivé) byla výborná. Zbytek dne jsme byli na pokoji, odpočívali jsme, byla očista a příprava na další den, kdy bude přesun dále - k moři.
Celý odpočinkový den byl hlavně kvůli Kamile, která měla ze zmiňované divoké jízdy autobusu z továrny na čaj, silně namožené ruce, jak se vzpírala v autobuse, aby nevypadla z otevřených dveří v zatáčkách. I já jsem měl namoženou ruku, když mě při této jízdě v ní také podezřele prasklo. Den odpočinku nám ale pomohl a vzhůru do dalšího dobrodružství.


15. 3. 2017

Ráno jsme vstali brzo, pobalili věci, zaplatili ubytování a vyrazili autobusem dále. Nejprve jsme po dvou hodinách uzoučkou cestou plnou zatáček sjeli z pohoří do městečka Wellawaya.
Tam jsme si na autobusáku dali oběd- pečivo plněné pálivou zeleninou a počkali jsme jeden a půl hodiny na další přípoj. Ten jel chvílemi po dálnici a za 2,5 hodiny nás vysadil na naší další zastávce a to u moře ve městě Tangalle. V průvodci nás toto město zaujalo jako město bez velkých hotelů, spíše pro batůžkáře. Na autobusáku nás odchytil tuk tukář, že nás vezme k ubytování. Jednalo se o celkem dobré a hlavně 30 m od pláže za 2000 LKR. Ještě jsme to usmlouvali na 1800 LKR. Budeme zde pět dní relaxovat u moře.
Odpoledne jsme zkusili moře. Je velmi teplé (cca.33°C), ale jsou zde velké vlny a prý i spodní proudy. K večeři jsme si dali kari s rýží. Koupili jsme si po večeři pivo a sedli jsme si u našeho ubytování na pláž. Užívali jsme si romantiku.


16. 3. 2017

Ráno jsme spali až do osmi hodin. Potom jsem šel na trh koupit snídani. Koupil jsem banány a výborné pečivo plněné kokosem. Po kafíčku jsme šli do moře. Také jsem pomáhal tahat rybářům sítě z moře. Celé to trvalo přes hodinu a vylovili jsme spoustu malých rybek, ale i několik rejnoků.
Na oběd jsme šli do města (opět kari a rýže). Také jsme vyměnili nějaké peníze. Další den bychom chtěli jet na výlet na safari do Uda Walawe. Odpoledne jsme si užívali teplé moře a skákali jsme ve vlnách.
Na večer jsme se šli projít přes přístav a budhistický chrám až na kraj města. Večeři jsme si dali v centru a to polévku a nudle se zeleninou a vajíčkem. Cestou zpět na ubytování jsme odchytli tuk tukáře, s kterým jsme se bavili včera o možnosti výletu na safari a potvrdili jsme mu, že bychom s ním zítra ráno tedy jeli. Prý nás v pět hodin ráno vyzvedne v hotelu, tak uvidíme, jak to klapne. Auto prý stojí 6000 LKR a on slíbil, že tuk tukem nás vezme za 2000 LKR.


17. 3. 2017

Ráno jsme se pouze umyli a oblékli a v pět opravdu čekal dohodnutý tuk tukář.
Za slíbených 2000 LKR (včetně zpáteční cesty) nás vzal 1,5 hodinovou cestou do NP Uda Wallawe. Tam jsme před vstupem zaplatili 2000 LKR/ osobu za džíp a jeli jsme kousek k hlavní bráně, kde jsme zaplatili za oba celkem 6700 LKR vjezd. Necelé tři hodiny nás vozil džíp po parku a ukazoval nám spoustu volně žijících zvířat. Řídič byl hodně snaživý a pořád komunikoval . Viděli jsme slony, buvoly, krokodýly, pávy, Dingo psa atd. atd. Byl to moc hezký výlet!!
Na večeři jsme byli již v našem městečku v námi oblíbené hospodě na kari a ryži. I s 1,5 l vody dvě večeře stály 480 LKR.
V pokoji jsme si dali sprchu a šli na odpolední spánek. Odpoledne jsme byli u moře.


18. 3. 2017

Ráno jsme vstali brzy a vyrazili autobusem na výlet do města Gale. Autobusem jsme tam jeli dvě hodiny, podél pobřeží. Viděli jsme několik pomníčků s tsunami, které zde tenkrát bylo hodně silné.
Vystoupili jsme v Gale poblíž vstupu do starého města do pevnosti. V pevnosti bylo spousta krásných domů, kostelů, mešit a maják. Byl zde silně vidět vliv Portugalců a Angličanů, když jim to zde patřilo. Celou pevnost obklopují velmi silné a vysoké hradby. Zajímavé bylo, že i při tsunami, tato pevnost odolala a vedle postavené nové Gale se zaplavilo.
Navečer jsme se po 2,5 hodinách autobusem vrátili zpět do našeho městečka. Večer jsme si užívali romantiky na pláži u moře. Je zde hezky.


19. 3. 2017

Dnes jsme si naordinovali pouze válení u moře. K snídani jsem byl koupit na trhu pravý buvolí jogurt. Je prodávaný v hezké hliněné misce. Potom jsme byli u moře a užívali jsme si velké vlny, až do doby, kdy nás jedna vlna oba smetla a několikrát ve vodě otočila. Odřel jsem si nohu a celkově jsme byly z toho v mírném šoku, jak se lehce člověk (plavec) může utopit. Byl to zážitek, na který se nezapomíná.
Na oběd jsme šli do naší oblíbené hospody na kari  s rýží a po odpoledním spánku jsme byli opět u moře. Večeři jsme zkusili jinou hospodu a dali jsme si výbornou pálivou polévku a rýži se zeleninou.
Na snídani jsme koupili banány. Mají zde dva základní druhy: jeden za 100 LKR/ kg ty jsou chutnější sladkokyselé, ale menší a druhý druh za 200 LKR/ kg - ty jsou větší, ale ne tak výrazné chuti.
Také jsme koupili na ochutnání placatku jejich pálenky z kokosu. Je zde zákaz prodeje alkoholu a prodává se pivo a pálenka pouze v jednom zamřížovaném okénku ve městě.
Večer jsme se rozloučili s mořem, protože zítra vyrážíme do Colomba a na letiště.


20. 3. 2017

Vstávali jsme v půl osmé. K snídani jsme si dali banány a černý čaj. Pobalili jsme a vyrazili naposled do moře.
Potom jsme vyrazili již s baťohy na autobusové nádraží, kde jsme nakoupili na cestu pečivo a autobusem jsme vyrazili do Colomba. Po pěti hodinách jízdy jsme dorazili na autobusové nádraží. Zde jsme našli zastávku letištních mikrobusů, který nás vzal na letiště.
Letos je bohužel rekonstrukce přistávací plochy a proto musí být všichni cestující pět hodin před odletem již na letišti odbaveni a letadla odlétávají pouze přes noc a přes den se buduje. Noc na letišti byla dlouhá a tak jsme různě pospávali.
Let byl opět přes Omán a proběhl bez problémů. V Mnichově jsme po přistání zavolali člověka, u kterého bylo zaparkované auto a on během pěti minut nás vyzvedl a vzal nás k našemu autu.
Cesta z Mnichova domu proběhla v pohodě.
Celkem jsme si výlet užili a již pomalu přemýšlíme, co podnikneme příště.