.

Vietnam+Kambodža deník 2018

( 12. 1. 2018 - 29. 1. 2018 )

Účastníci: Kamila, Jana Zderadičková a Milan

Časový posun: +6 hod.

Měna: Vietnam : 1 Kč = 1000  VND = DONG

Kambodža 1 USD = 4000 Kambodžský riel

12. 1. 2018

Po obědě jsme vyrazili s Kamilou do Prahy vyzvednout Janu u ní v práci . Potom rovnou na letiště. Letěli jsme s Qatarem za 11 500 Kč/ osobu do Kataru, tam jsme přestoupili (čekání 1,5 hod) a letěli dál do Ho Či Min Města - celkem 14 hodin letu. Ho Či Minovo Město známé spíše pod dřívějším jménem Saigon má 8,5 mil. obyvatel a je v jižním Vietnamu. 

 Po přistání jsme si vyřídili víza (pro 2 vstupy do země, za 50 USD/ osobu) a po vystání hodinové fronty jsme si vyzvedli batohy, vyměnili peníze a vyšli před letiště. Tam nás odchytil taxikář, že nás vezme za 55 000 ( 55Kč) až do hotelu. Začal "čachrovat" s našimi penězi (měli jsme po výměně pouze jejich velké bankovky a to několik "milionů". Až v hotelu jsme zjistili, že nás okradl v přepočtu o 100 USD. To se nám ještě při našem cestování nestalo. Na You Tube jsme našli jak tento gang pracuje a jak při přepočítání peněz šikovně shrne bankovku do dlaně. Stalo se a odpouštíme mu!

 Ubytovali jsme se v zamluveném hotelu přes Booking - Galaxy. Malinký pokoj v batůžkářském centru, ale i s televizí a klimatizací. Šli jsme na večeři a na pivo. Dali jsme si hustou polévku Pho s kuřecím masem. Byla výborná (65  Kč ) a pivo 

(15 Kč ). Pivo mají hodně podobné českému a je zde mnoho pivovarů, které zakládali Češi. Jsme utahaní a jdeme spát.

13. 1. 2018

Přes noc se nám spalo celkem špatně. Byl hluk z venku z rušné ulice (nejsme zvyklí ) a asi i ten časový posun. Někdo vtipně pronesl, že ještě nespal uprostřed poutě. Snídali jsme v hotelu - omeletu s bagetou, káva a čaj. 

Autobusem jsme jeli s dalšími cizinci cca. 1,5 hod. na tunely CuChi z Americko - Vietnamské války. Po zaplacení vstupného 110 000/ osobu nám promítli historický film o této válce a potom byla prohlídka v džungli různých pastí, co připravili pro americké vojáky. Musel to být hrozný masakr. Válčili tam od 1968 do 1972. Nakonec jsme si zkusili lézt tunelem asi 10 minut. Byl to dobrý adrenalin, část tunelů byla opravdu úzká 😊. Dali jsme lehkou svačinku - rybí kuličky a autobusem jsme se vrátili zpět do města. Na trhu poblíž hotelu (velký park) jsme si dali čerstvý kokos a zkusili jsme plněné rýžové knedlíčky. Potom jsme si turistické kanceláři koupili lístek na autobus na příští týden s Ho Či Minova Města do Kambodže za 25 USD/ osobu - 12 hodin jízdy. Na pokoji jsme si dali slivovici a vyrazili na večeři. K té jsme si dali smaženou zeleninu, křidýlka a smažené tofu. K tomu v "minisoudku" 2 l piva. Vše bylo výborné. Moc nám, ale nechutnají jejich rybí omáčky, které dávají skoro do všeho a jsou na ně velice hrdi, nám prostě smrděla. 

Na pokoji jsme se zabalili, protože ráno vyrážíme na letiště a máme přesun letadlem do Hue. Před usnutím jsem zašel ještě s Janou na točené.

14. 1. 2018

Vstávali jsme brzo, nechali část batohů po domluvě v hotelu na recepci (za 3 dni se vrátíme ) a vyrazili na letiště. Z domova jsme měli koupené letenky do Hue ( staré bývalé císařské město ve středním Vietnamu ) 600 km od Ho Či Minova Města. Letenka stála 350 Kč/ osobu. Pro zajímavost lístek tam na vlak (25 hod. jízdy ) stál 310 Kč 😊. Z letiště jsme jeli taxíkem za 10 USD do hotelu, který jsme měli zamluvený také přes Booking z domova. Celé město je takové zvlhlé, i v pokoji byla veliká vlhkost a všude celkem zima. I povlečení na posteli bylo navlhlé ......Celkově nám zde byla zima, neb jsme byli oblečeni, jak na jihu, nějak nám nedošlo, že jsme v jiném podnebním pásmu.

Po ubytování jsme šli asi 3 km k citadele. Stále nás naháněli cyklorikšové, že nás svezou, my jsme odolali. Cestou jsme se zastavili na vyhlášeném obrovském trhu, kde prodávali opravdu vše. Citadela byla moc pěkná, uvnitř je starý císařský palác - bylo tam opravdu hodně pěkně! Večer jsme šli na večeři kde vařili místní speciality. Tak jsme ochutnávali spoustu druhů jídla. I nám ukázali jak se vše jí a jak se to správně namáčí a do čeho. I jsme si dali 1/2 l vietnamského vína, ale nakonec jsme zjistili že je to jejich pálenka co má 45%. Tak to bylo super. Večer jsme usnuli a spali jsme neuvěřitelných 15 hod!!! vkuse - je vidět co udělá vlhký studený pokoj bez oken 😊.

15. 1. 2018

Ráno jsme se probudili až v 11. 30 hod. Díky chybějícímu oknu jsme ani nevěřili že je již tolik hodin. Na recepci jsme je přemluvili, ať nám ještě uvaří snídani, tak nám udělali omeletu, meloun a čaj. Za noc se snídaní jsme platili 16 USD/ 3 osoby. 

Po "snídaniobědu" jsme si vzali taxíka a ten nás hodil na z průvodce vytipovanou hrobku jednoho z císařů. Bylo to tam velmi zajímavé. Dál nás taxík vzal na pagodu, což je velmi posvátné a známé místo pro většinu Vietnamců. Bylo tam také vystavěné auto "Austin" po mnichovi, který se v něm přijel v roce 1963 upálit na protest proti prezidentovi za komunismu proti kapitalismu. Nakonec nás vzal taxíkář do místní restaurace na jejich speciální polévku. Potom nás odvezl na letiště a letadlem jsme se vrátili za jednu a čtvrt hodiny zpět do Ho Či Minova města, kde je již opět krásných 32°C. 

Z letiště jsme jako mazáci již jeli městskou dopravou až do centra k hotelu za 20 000 VND/ osobu. Cestou do hotelu jsme koupili víno na pokoj (červené za 10 000 VND ). Dáme sprchu a rychle o půlnoci spát. Ráno stáváme v 4.30 hod. Máme koupený bus do Kambodže ( 12 hod jízdy ) za 25 USD/ osobu.

16. 1. 2018

Ráno jsem se vzbudili již ve 4 hod. Cesta autobusem i když byl starý byla v pohodě až na hranice. Tam nám vybrali pasy a vyhnali nás z autobusu, že musíme celnicí projít sami a bez pasů. Byl to celkem adrenalin, protože atmosféra na hranicích nebyla moc přátelská. Tyto dvě země se moc nemusí. Ten samý osobní průchod byl i na Kambodžské celnici, kde jsme navíc ještě zaplatili 35 USD / osobu za vízum (stále ho každý rok zdražují ). Po těchto zážitcích jsem nastoupili do autobusu a ten pokračoval až do hlavního města Phon Phengu, kde měl autobus konečnou. 

Zde jsem si dali čaj a přesedli na jiný autobus. Přestup byl zajímavý: naložili nás všechny tři do tuk- tuku a že nás odvezou na jiné nádraží na bus. Po chvilce jízdy to motorkář najednou otočil a jel zpět. Tam k nám do přeplněného tuk- tuku narvali ještě dva Korejce s kufry. S Korejci jsme se skamarádili, byli to dva kamarádi ( 61 a 67 let ). Cestují bez manželek, které zase prý byly na výletě v Praze. Přestoupili jsme na další autobus a jeli dál 7 hodin do Sien Rampu ( celkem tedy cesta 13 hodin ). Tuk-tukář nám pomohl najít hotel a až na třetí pokus ( všude plno)  jsme našli za 25 USD /osobu krásný hotel i s venkovním bazénem. Dohodli jsme se s ním, že nás ráno vyzvedne na recepci a že s námi bude celý den jezdit po chrámech ( vyhlášeny jako 8 div světa ). Za celý den si řekl 25 USD což je super. 

Šli jsme na večeři a tu jsme si tedy užili. Dali jsme si 2x vegetariánské rolky a nudle s krevetami a kuřecím masem. K tomu i pár výborných piv. Po čase zase výborné jídlo bez rybí omáčky. Je zajímavé jak se přesunem do Kambodži vše vylepšilo. Lepší atmosféra, upřímnější lidé atd atd. Asi je to v celé Vietnamské společnosti. Lidé jsou tam více uzavřeni a je zde cítit takový divný strach. Také jsme byli ve Vietnamu zklamáni z jídla, protože do většiny jídel dávají různé druhy rybích omáček, která nám opravdu nechutnali. Výborná byla jejich pověstná polévka Pho. Dávají do ní hodně čerstvých bylinek a klíčků. Celkově mají Vietnamci menší porce a proto jsme měli stále pocit neukojenosti. Sotva jsme přejeli přes hranice s Kambodžou, dali jsme si u stánku porci smažených nudlí se zeleninou a vajíčkem a vše bylo výborné. Podobné jako v Thajsku.

17. 1. 2018

Ráno jsme se vzbudili po desáté hodině. Udělali jsme si poprvé naše kafe a měli jsme siestu - pohoda. Potom jsme se šli podívat do města. Tam jsme potkali učitele ( ředitele ) z venkovské školy pro 150 žáků. Chtěl nás do té školy vzít na prohlídku a ukázal nám fotky jak různí cestovatelé z celého světa přispívají na chod této školy. Velice nás zaujal, jak se stará a pomáhá tolika dětem. Přispěli jsme mu 20 USD a snad pomůžeme nějakému dítěti. Jsou zde opravdu hodně chudí. 

Zašli jsme na oběd na nudle se zeleninou. Koupili jsme si lístek na bus k moři do "spacího autobusu" za 12 USD/ osobu. Z toho přístavu potom dál lodí za 25 USD/ osobu zpáteční, na ostrov. Kde budeme čtyři dny. Dále jsme si koupili již lístek na "spící autobus" za 22 USD/ osobu do Vietnamu do Ho-Či Minova Města. Spící autobusy jsou hodně výhodné, ušetří se za ubytování a hlavně čas, člověk se probudí o kus zase dál. Koupili jsme si pivo a šli si užívat v hotelu do bazénu. Kamila místo piva koupila obrovský čerstvý kokos. Je zde opravdu pohoda a klid.

18. 1. 2018

Ráno jsme na pokoji dali kafe a koupili jsme si sebou banány. V osm hodin nás čekal náš tuk-tukář před hotelem a vyrazili jsme k chrámům. Nejdříve jsme si koupili vstupenky. Letos již stály 37 USD/ osoba/ den. Loni byly ještě za 20 USD. 

Potom nás náš šofér vzal k hlavnímu chrámu. Bylo zde obrovské množství lidí, protože sem jezdí i na jednodenní výlet lidi z Thajska. Když jsme chtěli posvačit banány, tak se na Kamilu vrhla opice a snažila se jí banány vyrvat z ruky. Držela se jí sukně a celkem bojovala. Měli jsme strach aby Kamilu nějak neškrábla. Dojedli jsme banány, které Kamila vybojovala a jeli jsme k dalšímu z chrámů. 

Třetí chrám v pořadí byl známý komplex staveb, které si příroda opět bere zpět, když kořeny stromů "požírají" celé budovy. Byla to nádhera! Chrámů byla velká spousta, byl to náročný den ale velká krása.

 Navečer nás vysadil u našeho trhu, dali jsme mu domluvených 25 USD, což bylo super, jak se o nás vzorně staral. Zašli jsme na večeři (celý den jsme měli pouze pár mini banánků, které zbyly od opice) na ulici na otestované nudle za 1 USD ! Já jsme si je dal za stejnou cenu dokonce i s výborným vepřovým masem. Také jsme si jako dezert dali banánovou palačinku s kondenzovaným mlékem a nutelou. Toto jsme rádi jedli v Thajsku

Koupili jsme si tři lahve vína na cestu sebou a šli jsme do hotelu pro bágly. Také jsme si domluvili, že do večerního odjezdu autobusu, můžeme být u hotelového bazénu. Otevřeli jsme si tam láhev vína a udělali jsme si pohodu. K bazénu za námi přišla Češka z hotelu, která slyšela češtinu. Říkala, že cestuje sama a přijela z Thajska. Jinak prý přes rok žije v Řecku v obytňáku v kempu. Má prý již i vnuka. Byla celkem dobrodružná. Večer jsme se osušili a šli na objednaný spící autobus. Vyjíždíme.

19. 1. 2018

Po dvanácti hodinách jízdy jsme dojeli k moři do přístavu. Tam nás odvezli k trajektům. Zde nás vzal rychlý člun asi 55 minut na ostrov Koh Rong. Jsme v chatičkách, kam nevede ani cesta. Jediný přístup je od moře. Budeme zde čtyři noci ( 50 USD/ chata/ noc ). Je všude krásný bílý písek a hodně čistá voda. Je to zde super, ještě takové panenské. Ale dlouho to asi nevydrží, jelikož celý ostrov si prý pronajal na 99 let nějaký miliardář a bude zde stavět hotely, kasína a prý i letiště - ŠKODA ☹. Seznámili jsme se tady z dvěma páry ze Slovenska. Jsou zde již týden

20. 1. 2018

V noci celkem hustě pršelo, ale ráno je opět krásně jasno. V osmhodin jsme vyrazili k recepci, kde je i restaurace  na snídani. Dali jsme si výbornou zeleninovou polévku s nudlemi a kafe. Dopoledne jsme se váleli u moře a koupali jsme se - voda je teplá a krásně čistá. Na pozdní oběd jsme koupili mango, které je úplně jiné než u nás - velké a sladké. Po obědě jsme se vydali prozkoumat ostrov. Došli jsme do osady rybářů. Bylo to tam opravdu chudé a špinavé. Dětem jsme tam rozdali zbytek balónků a pokračovali jsme dál až na druhou stranu ostrova na Natura Beach. Zde jsme dali pivo a Kamila ananasový koktejl. Všude je vidět, jak se připravují ( bagr, buldozer ) na veliké investice, stavby silnic atd. Zatím se staví přístupové cesty. Po procházce jsme šli na pokoj, dali jsme kafe a šli na večeři. Kamila si dala vegetariánskou rýži, Jana s rýží zeleninu a ananas a já rýži s kuřecím masem. Jídlo zde stojí tak 100 Kč/ osobu i s pivem. Odpočíváme........

21. 1. 2018

V noci byla větší bouřka i s blesky. Ale ráno je opět krásně. Vstávali jsme po deváté hod. a šli na snídani. Dali jsme si opět výborné nudle se zeleninou a vajíčkem, každý talíř ovoce ( ananas, banán, jablko ) a kafíčko s kondenzovaným mlékem - to je opravdu výborné. Dnes jsme celý den leželi na pláži a koupali se a odpočívali. Večeře opět do naší hospůdky, kde vaří výborně. V noci jsme se byli podívat v moři na světélkující plankton, bylo to jako moc malých světýlek v moři, moc pěkný zážitek. Dokonce jsme zjistili, že se již moc ve světě nevidí, jen v opravdu čistých krajích.

22. 1 -23. 1. 2018

Pokračujeme oba dva dny v relaxu u vody. Je to tady krásné, ale zítra odpoledne již se lodí vracíme na pevninu a zpět do Vietnamu.

24. 1. 2018

Ráno po snídani jsme vyklidili chatičku a nechali si batohy na recepci. Až do odpoledne jsme si užívali nádherné moře. Odpoledne nás vyzvedla na molu rychlá loď a vyrazili jsme. Na ostrově zastavila ještě několikrát na různých plážích, kde nabrala další turisty. Cestou jsme zastavili ještě na jednom ostrově pro další lidi a po hodině a půl jsme dopluli do přístavu na pevnině. Zde jsme si ve městě dali večeři a počkali jsme na "spící autobus". Ten nás vzal do hlavního města Kambodže Phon Phenu . Tam jsme si po půl hodině přesedli na jiný "spící autobus" a ten nás vzal až do Ho Či Minova Města. Celkem jsme jeli 16 hodin. Zajímavá byla zase cesta přes hranice. Stejné napětí jako při cestě tam. Někoho dokonce do Vietnamu nepustili, že měl problém s vízem a že mu zde jiné neprodají a že si ho musí vyřídit zase v Phon Phenu což je šest hodin cesty zpět. My jsme to zvládli úspěšně.

25. 1. 2018

V Ho Či Minově Městě jsme měli přes Booking opět zamluvený náš známý hotel Galaxy, kde jsme spali na začátku našeho pobytu. Po 14.00 hodině nás pustili do pokoje. Mezitím jsme si dali výbornou kuřecí polévku Pho. Po ubytování, jsme si zašli koupi zájezd do Delty Mekongu. Je to zájezd na dva dni za 20 USD/ osobu. Jelikož je to včetně toho hotelu a dvou jídel je to výborná cena. Je zde veliká nabídka, proto ty ceny jsou nízké. Večer jsme zašli na večeři, kde jsme se hodně přejedli. Cestou na hotel jsme koupili červené víno a potom šli spát. Zítra nás čeká očekávaný výlet.

26. 1. 2018

Ráno jsme si dali na hotelu snídani a na recepci si nechali velké batohy a vyrazili jsme k cestovní kanceláři, kde jsme včera zakoupili lístky pouze s menším batohem. Přijel minibus pro 30 lidí, kde je zhruba polovina Vietnamců (ze severu Vietnamu ) a druhá polovina jsou běloši různých národností. 

Po  hodině a půl jízdy jsme zastavili ve větším městě, kde jsme prohlédli budhistické centrum s několika chrámy. Byl zde obrovský Budha sedící a tlustý a jeden obrovský ležící. Toto město se jmenuje My Tho a má 18.000 obyvatel. Bylo založeno v 80 letech 17. století čínskými uprchlíky. Živí se rybařením, pěstování kokosů, banánů atd. 

Dále jsme jeli k přístavu, kde jsme se nalodili na loď a pokračovali jsme po Mekongu na první ostrov. Zde nám ukázali výrobu kokosových karamel. Jedná se o ruční práci včetně zabalení hotových karamel. Hodně jsme jich také ochutnali a nějaké koupili jako dárek domů. Také jsme ochutnali kokosovou pálenku, která byla výborná. 

Potom jsme lodí pokračovali na další ostrov, kde jsme viděli farmu s krokodýly. Zde jsme si dali oběd - rýži s kuřecím masem. Také zde byla ochutnávka různých druhů ovoce a viděli jsme i ukázku hudby a tance domorodců. Zde jsme také jeli na krátkou projížďku domorodým povozem s koníkem. Nakonec jsme jeli i domorodou lodí kousek místními kanály uvnitř ostrova. Bylo zde hodně zajímavých věcí a spousta informací. 

Navečer nás vzal autobus do města Can Tho. Toto město má 1,2 mil. obyvatel. V ceně zájezdu je i slušný hotel. Večer vyrážíme do města na večeři. Již v autobuse jsme se seznámili s Kanaďanem. Je mu 72 ( to jsme nikdo netipovali , protože vypadal o 15 let mladší ). Jmenuje se Stanly a je fajn. Našli jsme místní hospodu, kde jsme si dali vegetariánské nudle a nějaké pivo. Celkem tam ty místní hodně chlastali. Pivo mají opravdu výborné. Při pivě jsme se i skamarádili s místními, pro které jsme byli zajímavost.

27. 1. 2018

Ráno jsme si dali v hotelu snídani, jako obvykle vaječnou omeletu a bagetu, kafe a čaj. Potom nás vzal autobus na vyhlášené vodní trhy. Pluly jsme po Mekongu a přijížděli k nám lodě s různými místními prodejci ovoce, zeleniny a všeho zboží. Byl to celkem masakr, loď si nás vždy přitáhla hákem a začalo nabízení a smlouvání, než přijela další a další. Toto hodně využívali Vietnamci, kteří byli na zájezdu s námi, neb na severu mají nedostatek ovoce. 

Asi po dvou hodinách plavby nás loď vysadila a šli jsme se podívat na výrobu rýžového papíru. Také jsme viděli jak se vyrábějí vyhlášené rýžové nudle. Vše jsme si také mohli zkusit. Dál jsme se nalodili zpět na naší loď a pokračovali jsme dál k další zastávce a to k velké zahradě. Zde jsme mohli vidět jak roste kakao a různé druhy ovoce. Zde jsem také koupili k svačince výborný ananas. Po další cestě lodí jsme dopluli až k našemu autobusu. Ten nás vzal zpět k rannímu hotelu. 

Tam jsme si dali zeleninovou polévku a vyrazili autobusem ( čtyři hodiny ) zpět do Ho Či Minova Města. Zde jsme vystoupili do divokých ulic, jelikož se v televizi prý hrál důležitý fotbal MS 23 letých. Hrál Vietnam proti Uzbekystánu. Všude po ulicích chodili davy lidí s vlajkami, plné hospody a všude obrovský kravál. Nakonec Vietnamci prohráli, ale kravál byl až do rána. Na pokoji jsme si dali láhev vína a slavíme konec naší dovolené, která zítra končí. Večer jsme šli na místní trh v parku na večeři, kde jsme zkusili různé "pochoutky" jako smažené brouky, chobotnice a Jana dokonce i škorpiona. V centru byla nějaká oslava, na které prezentovali obchodníci Japonsko-Vietnamské přátelství. Hodně stánků a všude hodně pochutin. Večer jsme dali poslední láhev vína a zítra odlet.

28. 1. 2018

Cesta zpět byla v pohodě a let byl klidný. Celkově se dovolená opravdu povedla a již nyní přemýšlíme kam příště............